🆘 POTŘEBUJETE POMOC HNED?

Linka pomoci pro hráče a jejich blízké: 777 477 877 – non-stop, zdarma, anonymně. Národní linka pro odvykání: 800 350 000 (Po–Pá 10–18). V akutní psychické krizi volejte 116 123 nebo 112.

Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost. Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře.

Statistiky o závislosti na hazardu mluví v tisících. 113 000 patologických hráčů v Česku, 43 000 Kč průměrné měsíční výdaje na hraní v posledním roce před léčbou, 24 % léčených hráčů s pokusem o sebevraždu. Co tahle čísla neukáží, je samotná lidská zkušenost: jak závislost začíná, jak vypadá rok před tím, než člověk zvedne telefon, a hlavně – co znamená cesta zpět.

Následující čtyři příběhy popisují různé profily hráčů, různé typy hazardu i různé cesty k uzdravení. Společné mají to, že jsou autentické – sestavené z reálných zkušeností lidí, kteří se v adiktologické péči léčili a dnes drží abstinenci. Pokud v některém z nich poznáte sebe nebo svého blízkého, na konci článku najdete konkrétní kroky, které dnes můžete udělat.

Poznámka k autenticitě: Příběhy jsou kompozitní – poskládané ze zkušeností více lidí v adiktologické léčbě tak, aby ochránily soukromí konkrétních pacientů. Jména, věk a detaily jsou změněné. Klinické momenty (průběh hraní, dluhy, formy léčby, prožívání) odpovídají reálným kazuistikám zveřejněným v české odborné literatuře a sdíleným prostřednictvím Anonymních gamblerů ČR. Žádný z popsaných osob neexistuje – existují všechny.

Shrnutí v pěti bodech

  • Bod obratu málokdy přijde sám. Skoro u všech čtyř hráčů ho vyvolala krize – exekuce, rozchod, zhroucení v práci. Čekat, až „si to uvědomí sám”, bývá ztracený čas.
  • Léčba trvá roky, ne týdny. Měsíc abstinence není „vyléčení”. Skuteční bývalí hráči mluví o 2–5 letech intenzivní práce, než se jim život skutečně srovnal.
  • Relaps není konec. Tři ze čtyř popsaných hráčů se po určité době vrátili ke hraní. Klíčové bylo, že místo zoufalství vzali telefon a vrátili se k léčbě.
  • Komunita rozhoduje. Profesionální terapie pomohla pochopit nemoc, ale dlouhodobou abstinenci drželi všichni díky setkávání s lidmi, kteří „to znají”.
  • Splácení dluhů je část uzdravení. Žádný z hráčů nezačal nový život na čisto – dluhy se splácejí roky. Smyslem léčby není rychlé řešení, ale schopnost znovu žít.

Tomáš, 34 let: jedenáct let s automaty, tři roky bez nich

Jak to začalo

Tomáš pochází z menšího města na Vysočině. První automat zmáčkl v 18 letech – legálně, na maturitním večírku, „aby se předvedl”. Vyhrál zhruba 8 000 Kč. „Ten večer si pamatuju líp než celou maturitu,” popisuje. Rok hrál jen občas, když byl s kamarády. Pak začal chodit sám.

Tomáš pracoval jako svářeč, vydělával slušně a žil ještě u rodičů. První roky hraní si platil z výplaty – občas víc, občas míň, ale rozpočet držel. Problém začal kolem 23. roku, kdy se odstěhoval s přítelkyní do podnájmu a najednou měl víc volného času bez dohledu rodiny. Hraní se přesunulo z víkendů na všední dny.

Propad

Sázky rostly postupně. Z 200 Kč na 500, z 500 na 2000. Tomáš popisuje typický mechanismus tzv. tolerance: „Když jsem dal stovku, nic to nedělalo. Aby to zase něco dělalo, musel jsem dát dvě tisícovky.” Když docházely peníze, začal si půjčovat – nejdřív od rodičů („na pneumatiky”), pak od kamaráda („na rekonstrukci”), nakonec u banky a u nebankovních věřitelů.

Klíčový mechanismus, který ho držel u stroje, byl chasing losses – snaha vyhrát zpět prohrané peníze. „Vždycky jsem si říkal: ještě jednu, abych se dostal aspoň na nulu. Pak ještě jednu, abych aspoň zaplatil ten nájem. A pak už mě to vzalo.” Charakteristický průběh: hráč přijde s 5 000 Kč, prohraje, vybere z bankomatu dalších 10 000, prohraje, jde k druhému bankomatu, prohraje, vrátí se domů ráno bez peněz a se lží na rtech.

Ve 28 letech měl Tomáš dluhy přes 800 000 Kč, z toho přibližně třetinu u nebankovních věřitelů s úroky kolem 30 % ročně. Lhal partnerce, lhal v práci, lhal rodičům. „Ten stres ze lží byl horší než hraní samotné. Když jsem hrál, aspoň jsem necítil nic.”

Bod obratu

Bod obratu přišel ve formě, která je v adiktologické literatuře typická – jako kombinace dvou souběžných krizí. V březnu 2022 přišlo Tomášovi domů usnesení o nařízení exekuce. Ve stejném týdnu mu partnerka řekla, že ji to nezajímá – pokud nezačne něco dělat, odejde. „Do té chvíle jsem si myslel, že mám čas. Že to ještě zvládnu sám,” říká dnes.

Druhý den volal na linku pomoci. Operátor mu pomohl pojmenovat situaci a doporučil ambulanci v krajském městě. „Zavolat byl nejtěžší krok. Když jsem to měl za sebou, najednou jsem cítil úlevu, ne hanbu.”

Léčba

Tomáš začal ambulantní adiktologickou léčbou v sídlišti krajské nemocnice. První tři měsíce docházel jednou týdně na individuální KBT (kognitivně-behaviorální terapii), souběžně do skupinové terapie. Naučil se rozpoznat své spouštěče – zjistil, že nejnebezpečnější chvíle není stres v práci, ale dlouhý prázdný víkend.

Po čtyřech měsících přesto relapsoval. Ve volnu zajel do herny v sousedním městě, vyhrál 12 000 Kč a okamžitě je prohrál. Místo zoufalství zavolal terapeutovi. „Bál jsem se, že mě vyhodí z léčby. Místo toho mi řekl, že je to běžné a že přijdu zítra.” Po relapsu začal docházet i na schůzky Anonymních gamblerů v Brně – nejdřív jednou za 14 dní, později pravidelně.

Současnost

Dnes (jaro 2026) má Tomáš 36 měsíců abstinence. Žije se stejnou partnerkou, mají roční dceru. Z původních 800 000 Kč dluhu zbývá 290 000 Kč, splácí měsíčně 9 000 Kč. „První rok jsem si nemohl zvyknout, že nemám tu druhou ruku v kapse, která pořád sahala po telefonu k aplikacím,” říká. „Druhý rok mi začalo víc chybět to napětí. Třetí rok jsem konečně přišel na to, že nudný den není problém – je to úspěch.”

Na schůzky Anonymních gamblerů chodí stále jednou týdně. Nikdy nepřestal.

Lucie, 41 let: tichá závislost na online sázkách

Jak to začalo

Lucie je vdaná, má dvě děti (8 a 11 let), pracovala v administrativě. Před závislostí o sobě říkala, že je „úplně normální matka”. Hraní u ní začalo netypicky – ve 38 letech, na rodičovské dovolené s druhým dítětem.

„Ležela jsem s malým doma, manžel byl v práci, kamarádky daleko. Pustila jsem si večer film a v reklamě tam byla tahle aplikace. Stačilo nainstalovat, vložit padesátku a hrálo se.” První tři měsíce hrála občas, jen když nemohla spát. Vsadila pět korun na tenisový zápas, kde znala oba hráče. Vyhrála 240 Kč. „Ten pocit, že jsem něco vyhrála sama pro sebe – zdarma – to bylo poprvé po dvou letech, co jsem cítila něco svého.”

Propad

Lucii zradil profil hráče, který sázkové kanceláře aktivně cílí. Vzdělaná, doma na rodičovské, s časem na sledování zápasů, přesvědčená o své znalosti tenisu (sledovala Wimbledon od dvanácti let). Pocit kontroly – „já tomu sportu rozumím” – je u sportovních sázek jeden z nejsilnějších rizikových faktorů. Adiktologové ho nazývají iluze kontroly. Hráč prohru nepřičítá náhodě, ale „chybě v analýze”, kterou „příště musí napravit”.

Sázky rostly: z 50 Kč na 500, z 500 na 2 000. Lucie sázela ve dne, když dítě spalo, a v noci, kdy spal manžel. Měla vlastní podnikatelský účet, na který si nechávala posílat platby za příležitostné překlady – manžel do něj nikdy neviděl. Postupně sem převedla i polovinu rodičovského příspěvku, pak veškeré drobné úspory, pak začala brát mikropůjčky. „Mikropůjčka 5 000 Kč na týden. Když ji nevrátíš, je z toho 6 200. Pak další. A další.”

Za rok a půl měla Lucie dluhy přes 350 000 Kč. Zhubla 12 kilo, nespala, brala léky na úzkost od praktického lékaře, kterému neřekla pravdivou příčinu. Manžel netušil. „To je u online hraní typické – nikoho nevidíte, nikdo nevidí vás. Kdybych chodila do herny, dávno by to prasklo.”

Bod obratu

Bod obratu byl banální. Sedmiletá dcera jednou ráno řekla: „Mami, ty pořád koukáš do telefonu, hraješ tam něco?” Lucie tu větu neunesla. Ten den napsala manželovi, že potřebuje mluvit. Řekla mu vše. Manžel reagoval překvapivě klidně – Lucie čekala vztek, dostala objetí a větu „pojď to dát do pořádku”.

Manžel ten samý večer napsal na online poradnu Kliniky adiktologie 1. LF UK. Odpověď přišla do tří dnů. Doporučili jí ambulanci a souběžně PGSI test, který Lucie vyplnila a získala výsledek 21 z 27 možných bodů – těžké riziko.

Léčba

Lucie zvolila kombinaci ambulantní KBT a online adiktologické poradny – aspoň první půlrok. Jako matka dvou dětí potřebovala formu léčby, která neznamená zmizet. Jednou týdně videohovor s adiktologem, jednou týdně skupina pro ženy se závislostí na hazardu (zvláště mužské skupiny by jí podle vlastních slov nesedly).

Souběžně udělala tři praktická opatření. Manžel převzal správu společných financí. Banka jí na jeho podnět zablokovala možnost online plateb na sázkové platformy. A Lucie podala žádost o zápis do Rejstříku vyloučených osob (RVO) přes datovou schránku – během dvou dní byla v systému.

Manžel začal docházet na schůzky Anonymních spoluzávislých (sesterská organizace AG pro blízké). „To bylo z celého procesu nejdůležitější rozhodnutí,” říká Lucie. „Bez toho bychom to nezvládli – on ze své strany nesl trauma, které jsem mu způsobila, a já bych v tom byla sama.”

Současnost

Po 27 měsících abstinence Lucie pracuje v marketingu, dluhy splácí (zbývá zhruba 140 000 Kč). Telefon používá jen na hovory, zprávy a fotky dětí – aplikace ven mu povolila banka po 18 měsících abstinence, na hlavní obrazovce nemá žádnou bankovní aplikaci. „Trochu jako alkoholik, který nemá doma víno. Není to obrana, je to jen praktické.”

Skupinu pro ženy navštěvuje stále – „je to druhá rodina”. S manželem o závislosti otevřeně mluví. Děti vědí, že „mamka byla nemocná”, ale detaily probírají postupně, podle věku.

Petr, 28 let: vysoká výplata, online casino a kryptohazard

Jak to začalo

Petr vystudoval informatiku, ve 24 letech nastoupil jako vývojář do nadnárodní firmy s nástupní mzdou kolem 70 000 Kč čistého. Bydlel v Praze, žádné závazky, hodně času. Online casino zkusil poprvé z legrace – kamarád u piva ukázal aplikaci, „dej tam pětset, uvidíš”. Petr dal padesát eur na ruletu a vyhrál 380 eur. „Z toho jsem byl víc nadšený než z prvního měsíčního výdělku.”

Propad

Klíč k Petrově závislosti byly dva souběžné mechanismy: vysoký disponibilní příjem (mohl si dovolit prohrát hodně, než si toho někdo všiml) a kombinace klasického hazardu s kryptoměnami. Petr nevsazoval jen v licencovaných českých kasinech – objevil i offshore krypto-kasina, kde se vsazelo v Tetheru a USDC. „Tam nebyly limity. V českém kasinu vás to po pár hodinách vyhodí pro dnešek. Tady jsem hrál v jednom kuse 36 hodin.”

Za rok prohrál 1,2 milionu korun – své úspory, peníze rodičů, které si vzal jako „investiční půjčku”, a dvě bankovní linky kreditních karet. Práce v IT mu paradoxně závislost prodlužovala – seděl u počítače 10 hodin denně, vždycky byla otevřená záložka s kasinem. Šéf si všimnul, že Petr má výpadky v dodávkách kódu, ale nepřišel na příčinu.

Sebevražedné myšlenky se u Petra objevily kolem osmého měsíce hraní. Jednou v noci stál na mostě v Hostivaři a zavolal kamarádovi z univerzity. „Řekl mi: ‘Petře, zavolej někomu, kdo ti pomůže.’” Petr vytočil linku první psychické pomoci 116 123. „Žena na druhé straně se mě nezeptala, jestli jsem gambler. Zeptala se, jestli mám teď u sebe nůž, lano nebo léky. Když jsem řekl, že ne, řekla: ‘Tak teď ze mostu sjedu a pojedeme dál.’” Telefonát trval 47 minut.

Bod obratu

Petr odjel druhý den ráno k rodičům do Plzně a přiznal jim závislost. Otec, sám abstinující alkoholik s 18 lety abstinence, ho odvezl na pohotovost psychiatrické nemocnice. Petr šel rovnou na akutní psychiatrii, druhý den byl přeložen na oddělení pro léčbu závislostí.

„Můj táta mi tehdy řekl jednu věc, která mě dostala. Že to není problém peněz, je to problém, že jsem nikdy neviděl, jak vypadá střízlivý dospělý chlap.” Petr si v rezidenční léčbě uvědomil, že kombinace ADHD (diagnostikované v dětství) a závislosti v rodině ho stavěla do skupiny s vysokým rizikem.

Léčba

Petr absolvoval tříměsíční pobytovou léčbu – KBT, skupinová terapie, edukace, fyzické aktivity, souběžně léčba ADHD u psychiatra. Po pobytu pokračoval v ambulantní péči, jednou týdně 18 měsíců. Klíčový moment léčby přišel zhruba ve druhém měsíci pobytu, kdy ho zařazením do programu „pomoc novým” donutili zpracovat vlastní příběh nahlas. „Když to říkáte poprvé, je to peklo. Po patnácti opakováních to konečně začnete brát jako cizí příběh, který se stal vám.”

Po pobytu zůstal v zaměstnání – firma vyšla vstříc, dostal čtyři měsíce neplaceného volna a po návratu sníženou pracovní zátěž. „To je vzácné. Bez šéfa, který chápal, že je to nemoc, by mě tady nedrželo nic.”

Současnost

Petr má dnes 26 měsíců abstinence. Splácí dluhy (zbývá zhruba 700 000 Kč), znovu si buduje vztah s rodiči, je v dlouhodobém vztahu. „Holka o mně všechno ví od prvního rande. To byla podmínka mého terapeuta – nic nezatajovat.” Pravidelně chodí na schůzky Anonymních gamblerů v Praze, jednou měsíčně i na rodinné schůzky se svým otcem v jeho AA klubu. „Je to první generační rituál naší rodiny, který má smysl.”

Z technického hlediska má v telefonu nainstalovaný blokační software, na bankovním účtu má aktivní upozornění na neobvyklé transakce, které posílá zprávu i jeho otci. Kryptoměnové burzy jsou na úrovni operačního systému zablokované. „Není to nesvoboda. Je to klid.”

Honza, 55 let: dvacet let s kurzovými sázkami

Jak to začalo

Honza je nejstarší z popsaných čtyř hráčů a zároveň člověk s nejdelším hráčským životem. Začal jako student v 19 letech, v polovině 90. let, když v Česku rostly první sázkové kanceláře. „Vsadit kámošům dvacet korun na ligový zápas Sparty bylo normální. To byla doba, kdy nikdo neslyšel slovo závislost na hazardu, natož aby ho někdo aplikoval na sázení.”

Honza se vyučil instalatérem, založil rodinu, dvě děti. Sázení bylo součást života – jako kafe ráno. Sázel maximálně stovky korun týdně, prohrával, ale neřešil to. Spouštěč skutečné závislosti přišel až ve 35 letech.

Propad

V roce 2006 Honzovi zemřel otec na infarkt. „Šel jsem si večer vsadit, abych se rozptýlil. Vyhrál jsem 7 000 Kč. Příští den jsem šel zase, abych ten pocit zopakoval. Nevyhrál jsem nic.” Sázení se stalo formou úniku – z truchlení, později ze stresu v práci, později z manželské krize.

Charakteristika Honzova příběhu, na kterou upozorňují adiktologové u starších hráčů: závislost u něj rostla pomalu, postupně, bez zlomového momentu. Roky sázel kolem 5 000–10 000 Kč měsíčně, manželka o tom věděla a nevadilo jí to. Pak se po roce 2010 přidaly online sázky – „live” sázení během zápasů, které je strukturou nejvíc podobné automatu (rychlý cyklus, okamžitá zpětná vazba, časté near-miss). Honzovy měsíční sázky vyrostly na 50 000 Kč. Pak na 100 000.

V 50 letech přišla první insolvence. Manželka se dozvěděla o dluhu 1,3 milionu z bankovní obálky, kterou Honza nestihl zachytit. Slíbil, že přestane. Vydržel tři měsíce. Druhý dluh, druhá lež, druhý slib. Třetí lež už manželku nevyburcovala, jen unavila. V roce 2023 podala žádost o rozvod.

Bod obratu

„Bod obratu nebyl rozvod. Bod obratu bylo, když jsem to pochopil – že to není ‘ona to nezvládla’, ale že já jsem chronicky nemocný a celé naše manželství jsem ji nutil žít s nemocí, kterou jsem nikdy nezačal léčit,” říká Honza dnes. Přiznání přišlo přibližně rok po rozvodu, na semináři pro lidi po insolvenci, kam šel kvůli finančnímu poradenství.

Lektorka semináře byla bývalá hráčka. Po přednášce jí Honza řekl, že by chtěl mluvit. Druhý den seděl ve své první adiktologické ambulanci – v 54 letech.

Léčba

Honza prošel rok intenzivní ambulantní KBT a paralelně 18 měsíců Anonymních gamblerů. „V mé generaci, abych řekl pravdu, se na svépomocné skupiny dívalo jako na sektu. Když jsem tam přišel poprvé, čekal jsem cosi mezi modlením a spiritistickou seancí. Místo toho tam seděli normální chlapi, kteří si povídali o tom, jak prošli tím samým, co já. Plakal jsem půl schůzky a nikdo mi neřekl ani slovo. Jen mi po skončení podali kafe.”

Důležitým zlomem v léčbě bylo přijetí toho, co Honzovi řekl jeho terapeut: „V padesáti pěti to nezačnete znovu. Začnete jinak.” Honza pochopil, že nemusí dluhy splatit za rok ani za pět – plán mu sestavil insolvenční správce na šest let. Manželství se nevrátí. Ale syn s ním začal po půl roce abstinence znovu mluvit.

Současnost

Honza má 28 měsíců abstinence. Žije sám v menším bytě v Pardubicích, pracuje. Splácí oddlužení podle splátkového plánu, na účtu má dispoziční limit, který sám nemůže měnit – to je svěřeno jeho synovi. Každou středu chodí na AG, jednou za 14 dní má telefonát se svým „sponzorem” (mentorem v rámci 12 kroků). „Sponzor je čtyřicetiletý chlap, hraje devět let v abstinenci. Kdybych mu zavolal ve tři ráno, zvedne to.”

Bývalá manželka s ním komunikuje. „Říká, že jsem dnes ten člověk, kterého si chtěla vzít. To bolí. Ale je to taky pravda.”

Co mají všechny čtyři příběhy společné

Při čtení čtyř různých životních příběhů se snadno zaměří pozornost na rozdíly – věk, profese, typ hazardu, výše dluhu. Z hlediska adiktologa jsou ovšem důležitější vzorce, které mají všechny společné. Právě ony jsou klinicky popsaným jádrem patologického hráčství a opakují se napříč desítkami tisíc kazuistik.

Bod obratu obvykle nepřichází z vlastní iniciativy

Z patnácti, dvaceti, třiceti let problémového hraní si žádný hráč jednoho rána nevstane s pocitem „dnes je den, kdy přestanu”. Bod obratu vyvolá vnější tlak: krize, intervence blízkého, finanční zhroucení, věta od dítěte, exekuce, sebevražedné myšlenky. To je kritická informace pro rodinu. Čekání, až si „on/ona uvědomí, že má problém”, většinou znamená čekat několik dalších let, během nichž se dluhy a vztahy rozpadají dál. Aktivní intervence rodiny – jasně, neútočně, s konkrétním plánem – obvykle bod obratu uspíší o měsíce až roky.

Lhaní bolí víc než hraní

Tomáš to formuluje přesně: „Stres ze lží byl horší než hraní samotné.” Klinicky popsaný fenomén – patologičtí hráči mají vysokou míru úzkostně-depresivních příznaků (93 % léčených hráčů uvádí výrazné úzkostně-depresivní stavy v posledních 30 dnech před léčbou), ale jejich příčinou ve fázi pokročilé závislosti není samotné hraní. Je jí kombinace dluhové spirály a nutnosti udržovat lži. Když konečně někdo „přizná”, většina hráčů cítí v prvních dnech paradoxní úlevu – přestože se hroutí finanční a vztahová struktura, samotné přiznání odlehčí psychický tlak.

Relaps není výjimka, ale očekávaná součást procesu

Tomáš relapsoval po čtyřech měsících, Lucie 18 měsíců po zahájení léčby zažila týdenní krizi (k hraní se nevrátila, ale aplikaci si nainstalovala), Honza měl tři pokusy přestat během deseti let, než léčbu opravdu začal. Adiktologové dnes mluví o závislosti na hazardu jako o chronickém onemocnění – podobně jako u cukrovky nebo astmatu nelze čekat „úplné vyléčení”, ale dlouhodobé zvládání. V tom rámci není relaps selháním. Je to klinický příznak nemoci, který znamená potřebu rychle obnovit kontakt s odborníkem. Hráč, který po relapsu zavolá terapeutovi následující den, má výrazně lepší prognózu než ten, který zmlkne na měsíce.

Profesionální léčba a komunita se nezastupují, doplňují

Tři ze čtyř popsaných hráčů kombinují (kombinovali) odbornou péči – ambulantní KBT, pobytovou léčbu, online poradenství – se svépomocnou skupinou, typicky Anonymními gambleři. To je v souladu s klinickým konsenzem v české adiktologii. Profesionální terapie pomůže pochopit nemoc, identifikovat spouštěče a získat dovednosti pro zvládání cravingu (silné touhy hrát). Komunita poskytuje dlouhodobý kontakt s lidmi, kteří „to znají” – jak to formuloval Honza – a brání izolaci, která je u abstinujícího hráče nejčastější příčinou relapsu.

Splácení dluhů je součást léčby, ne její podmínka

Žádný z popsaných hráčů nezačal léčbu po splacení dluhů. Léčba začala přesně naopak – ve chvíli finančního zhroucení, často během insolvence. To je důležité říct: čekat na to, „až si to srovnám”, je u patologického hráčství téměř vždy pokračování závislosti. Finanční konsolidace probíhá souběžně s léčbou, často několik let, někdy formou oddlužení. Měsíční splátka 9 000 Kč na deset let je realističtější cíl než „splatit dluhy a pak se léčit”.

Co můžete udělat dnes, pokud jste se v příbězích poznali

Pokud jste sami v některém z popsaných hráčů viděli sebe – ať už úplně, nebo jen v některých momentech – máte v rukou několik konkrétních kroků, které lze udělat dnes, bez plánování a bez čekání na vhodný moment. Vhodný moment u patologického hráčství neexistuje; existuje jen okamžik, kdy se rozhodnete zavolat.

1. Zavolat na linku pomoci

Linka pomoci pro hráče hazardních her a jejich blízké 777 477 877 funguje non-stop, je zdarma a anonymní. Operátor situaci nehodnotí, nepokouší se vás přesvědčovat ani vám slibovat zázraky – pomůže vám pojmenovat, kde jste, a doporučí konkrétní pracoviště podle bydliště a typu závislosti. Pro hovor stačí pět minut. Hovor k ničemu nezavazuje.

2. Udělat si validovaný online test

Mezinárodně používaný PGSI test (Problem Gambling Severity Index) obsahuje 9 otázek a vyplnění zabere 5–10 minut. Na rozdíl od „samodiagnózy podle internetu” je to klinicky validovaný nástroj, který používají i adiktologické ambulance jako vstupní screening. Najdete ho na portálu hazardni-hrani.cz nebo na poradně Kliniky adiktologie 1. LF UK. Výsledek je důvěrný – nikdo ho nevidí, slouží jen vám.

3. Pojmenovat problém někomu blízkému

Tři ze čtyř popsaných hráčů popisují přiznání někomu blízkému jako moment úlevy, ne hanby. Manželka, partner, rodič, sourozenec, kolega – konkrétní volba není rozhodující. Důležitější je říct to nahlas. Strach z reakce bývá v praxi vyšší než reálná reakce. Většina blízkých zareaguje na pravdu vstřícněji než na týdny dalšího krytí.

4. Aktivovat praktická opatření

Souběžně s prvním kontaktem s odborníkem mají smysl tři okamžitá opatření. První je zápis do Rejstříku vyloučených osob (RVO) – stačí žádost u libovolného provozovatele hazardních her, datovou schránkou nebo osobně na MF ČR; vstup je obvykle do 48 hodin. Druhé je aktivace panic buttonu v případě akutní situace – 48hodinové vyloučení ze všech licencovaných hazardních her v ČR, dostupné u všech legálních provozovatelů od 1. 7. 2024. Třetí je blokace přístupu k online platebním metodám a kreditním kartám u banky.

5. Pro blízké – nezapomínejte na sebe

Pokud jste partner, rodič nebo sourozenec hráče, máte vlastní cestu, která je téměř stejně náročná jako ta hráčova. Sekundární trauma blízkých je reálné a klinicky popsané – partneři vykazují podobnou míru úzkostně-depresivních příznaků jako hráči samotní. Pomoc existuje cíleně pro vás: svépomocná skupina Anonymní spoluzávislí (Gam-Anon), individuální psychoterapie, právní poradna pro řešení dluhů. V zoufalých chvílích volejte stejnou linku 777 477 877 – funguje i pro blízké, a to bez ohledu na to, zda hráč léčbu vyhledá nebo ne.

Proč příběhy léčí – a etika jejich sdílení

Sdílení vlastního příběhu je v adiktologii uznávaná terapeutická metoda – tzv. narativní terapie. U závislostí má dva souběžné účinky. První je pro hráče samotného: opakované převyprávění příběhu (typicky ve skupině) postupně odlehčuje hanbu, mění interní vztah k vlastní minulosti a buduje něco, čemu psychologové říkají sense of agency – pocit, že život není věc, která se mu „stala”, ale věc, kterou aktivně tvoří. Druhý účinek je pro posluchače: možnost identifikace s někým, kdo „to zvládl”, je v ranější fázi léčby často silnější motivátor než jakákoliv klinická data.

Z toho ovšem také plynou jasné etické hranice. Nikdo by neměl sdílet vlastní příběh dřív, než je v dostatečně stabilní fázi abstinence – obvykle se v adiktologii doporučuje nejméně 6 měsíců, raději rok. Důvod je praktický: sdílení v rané fázi může spustit emoce, které vrátí hráče do hraní. Anonymní gambleři proto začínajícím členům doporučují prvních několik měsíců spíše naslouchat než mluvit.

Pokud zvažujete sdílet vlastní příběh – ať už ve svépomocné skupině, v anonymní online formě, nebo veřejně – mělo by to splňovat tři podmínky. Sdílíte z pevné půdy, ne z krize. Máte podporu odborníka nebo komunity, která vás v procesu provází. A ochranu identity nastavujete vy – nikdo jiný. Nikdy nesdílejte na vyžádání novináře, podcastu nebo média bez konzultace s vlastním terapeutem nebo s pomáhající organizací (Anonymní gambleři, Magdaléna, SANANIM, Klinika adiktologie 1. LF UK).

Pro lidi, kteří chtějí pomoct druhým, ale veřejné sdílení není možné, zůstává nejjednodušší cestou docházení na schůzky AG a podpora nově příchozích – tam se příběhy předávají v pevně zavedené formě, s oboustrannou anonymitou a v ochranném prostoru.

Závěr: cesta zpátky existuje

Čtyři popsané příběhy mají různé výchozí body, různé typy hazardu i různou délku závislosti. Spojuje je jedna věc, kterou ovšem statistiky neukazují: člověk se ze závislosti na hazardu skutečně dokáže dostat. Ne za týden, ne snadno, ne bez krize – ale dokáže. V Česku k tomu existuje fungující systém péče, převážně bezplatný, dostupný i online a anonymně.

Tomáš dnes slaví tři roky. Lucie přes dva. Petr přes dva. Honza přes dva. Žádný z nich nepopisuje svůj život jako „bezproblémový”. Všichni splácejí dluhy, všichni mají dny, kdy je to těžké, všichni docházejí na schůzky nebo k terapeutovi. A přesto všichni říkají totéž: život v abstinenci je neporovnatelně lepší než život s hazardem, i když navenek vypadá skromněji. „Svoboda od potřeby pořád myslet, kde vzít,” formuluje to Petr. „To je největší dar.”

Pokud jste v některém z příběhů viděli sebe nebo svého blízkého, tento článek dosáhl svého cíle. Co následuje, je na vás – ale můžete začít dnes, jedním telefonátem na 777 477 877.

Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost. Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře.

Zdroje

  • Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti – Souhrnná zpráva o závislostech v ČR 2024 – drogy-info.cz
  • Národní monitorovací středisko – Zpráva o hazardním hraní v ČR 2024 – hazardni-hrani.cz
  • Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN – Online adiktologická poradna – poradna.adiktologie.cz
  • Anonymní gambleři Česko – oficiální stránky a osobní příběhy – anonymnigambleri.cz
  • SANANIM z.ú. – Gambling ambulance a internetová intervence Končím s hraním – sananim.cz
  • Společnost Podané ruce – provozovatel Linky pomoci 777 477 877 – podaneruce.cz
  • Magdaléna o.p.s. – léčba závislostí ve Středočeském kraji – magdalena-ops.cz
  • Studie Patologičtí hráči v léčbě 2023 – psychiatrická komorbidita a finanční dopady – drogy-info.cz
  • Česká koalice proti tabáku – Národní linka pro odvykání 800 350 000 – chciodvykat.cz
  • Spolek Stop závislosti – online poradna pro gamblery a rodiny – stopzavislosti.cz
  • Ministerstvo financí ČR – Rejstřík vyloučených osob a hazardní hry – mf.gov.cz
  • American Psychiatric Association – DSM-5 – psychiatry.org